Vše v rovnováze?

Autorka: Anna Eichinger | 12. února, 2019 | Překlad: Hana Florianová/ Text v originálu: Alles in Balance?

Trochu to šumí, ale moderní technika umí zázraky. Spojení přes Skype mezi Dánskem a Rakouskem je takřka v rovnováze, hodina může začít. Sedím na Tarabaye (Tabby) a mám Benta v uchu...

Analyzujeme kvalitu pohybu mojí ryzky v toto pondělní ráno. Je jedno, která témata budou následovat, jako první zkontrolujeme, jak jdou Tabbyiny zadní nohy pod těžiště a jak to vypadá s její rovnováhou.

"...V pohybu by měly zadní nohy koně dokročit přesně pod těžiště, jakmile je kůň v dobré rovnováze. Pokud tak nečiní, pak kůň nese hlavní váhu na pleci a vlna procházející páteří naráží někde na odpor. Jeho svaly zatuhnou a fyzické uvolnění není možné". Bent Branderup, Akademické jezdecké umění

Waldemar Seunig se ve věci rovnováhy vyjadřuje podobně. Dle jeho mínění, je rovnováha nastolena pouze tehdy, když:

"...kůň dokračuje k těžišti. Z jezdeckého hlediska jde kůň v rovnováze, pokud nezvýší tempo nebo chod, jakmile jezdec povolí otěže, čímž se přeruší spojení mezi rukou a hubou koně. Kůň nesmí hledat v otěžích berličku."Waldemar Seunig, Von der Koppel zur Kapriole

Při ježdění neusilujeme jen o fyzickou rovnováhu, opomenout nesmíme ani tu vnitřní, protože ta má vliv na uvolnění a průchodnost pomůcek - vyjadřujeme-li se technicky. Když je kůň mentálně v rovnováze, pak je s námi spokojený a těší se stejně tak jako my ze společně stráveného času.

"Ve snaze dosáhnout rovnováhy leží smysl všech jezdeckých cviků, je to začátek, cesta i cíl jezdecké základní školy. Přes rovnováhu vede cesta k jezdeckému umění i k výkonu.... Kůň se musí naučit najít si svoji vlastní rovnováhu a později i rovnováhu pod jezdcem. Nestačí pouze o podstatě rovnováhy přemýšlet a diskutovat. Je potřeba ji zažít, nejprve na vlastním těle a pak i na koni. My lidé máme daleko k tomu, abychom byli bez cvičení sami od sebe dobře v rovnováze". Udo Bürger, Vollendete Reitkunst

Balancovat s pytlem písku

Pohled do minulosti: Před nějakou dobou jsem narazila na napínavý trénink, který se zabývá mobilitou, stabilitou a silou. Co se mi hned při prvním tréninku nejvíc líbilo? Při hře jsme procvičovali rovnováhu. Běhali jsme tam a zpět přes překážky, vyvažovali jsme se na úzkém prkně, skákali z kamene na kámen. Tento trénink mi ukázal, jak jsem aktuálně na tom s rovnováhou. Pozpátku chodit schody nahoru a zase dolů - tento tip jsem obdržela od mé milé kolegyňky Anniky Keller, když jsem s ní dělala rozhovor o jejím konceptu Equestrian Movement. (Podcast s rozhovorem si můžete poslechnout zde). Díky tomuto rozhovoru jsem byla sama motivovaná udělat něco pro svoje tělo. Stát na vratké tyči a chytat pytel písku - s pohybem pytle se pak opět znovu uvést do rovnováhy - to mě samozřejmě nutilo hodně přemýšlet o našich koních a rovnováze.

Kdo zkusí udržet rovnováhu na kavaletce, zjistí, že se tento cvik provádí mnohem snadněji s pokrčenými nohami. V jiném případě může pomoci zvýšit tempo, aby člověk neztratil rovnováhu na dvou nohách.

Ale zpět do sedla. Cílem zůstává rovnováha, pečlivě pracujeme na tom, aby obě zadní nohy stejnoměrně vykračovaly dopředu směrem k těžišti. Ale proč vykračuje jedna zadní noha směrem k těžišti a druhá ne?

"Tato technika chůze, kterou lze vidět u všech netrénovaných zvířat, obzvláště však u psů, odpovídá přibližně vytočení špiček ven u člověka, který si tak zvyšuje pevnost v postoji na úkor pohyblivosti a obratnosti. Tato technika chrání svaly na úkor kloubů. Jezdečtí koně posazují často jen jednu zadní nohu mimo stopu směrem ven." Udo Bürger, Vollendete Reitkunst

Celý tréninkový týden si tedy hrajeme s rovnováhou. Ale alfa a omega rovnováhy zůstává podkročení obou zadních končetin. Pak a jedině pak si můžeme hrát s rovnováhou přenášenou do různých směrů. Společně tancovat dokud neskončí muzika hrát. Jakmile mám pocit, že musím zase pobízet, pak je zase něco s rovnováhou v nepořádku. Jednou padne můj kůň na plece, pak je to zase jedna zadní noha, která nejde dobře dopředu. Tento týden byl trénink trochu složitější. Ve středu jsme měli pěkně uvolněnou vnější plec na pravou ruku a ve čtvrtek to bylo přesně naopak.

Nebo jinak řečeno - proč jezdíme všechny ty stranové cviky? Antoine de Pluvinel to věděl:

"K narovnání"

Někdy se zadní nohy liší ve vykročení dopředu jen minimálně. Opravdovým "detektorem lži" jsou zádrže. Bent mě nechá nejprve na vnitřní nebo vnější zadní nohu a později na oba takty shromažďovat.

"Z dobře provedené zádrže získáme různé výhody: sjednocuje síly koně, pomůže mu v přilnutí, dostane hlavu a nohy do správné pozice a dělá koně lehčím na otěži. Stejně jako dokáže být zádrž užitečnou, pokud je daná v pravý okamžik, tak dokáže být i škodlivou, pokud přijde ve špatnou chvíli....I ty nejlepší cviky, které kdy byly vynalezeny ke zdokonalení přirozených dispozic koně, působí negativně, pokud je zneužijeme v nesprávnou chvíli". Francoise Robichon de la Guérinière, Barockes Reiten

Když se zadní noha tedy ve shromáždění hůře podsazuje, pak v tom nepokračuji dál. Nemělo by to smysl, protože zadní noha jenom tlačí rovně do země a nemůže se podsadit a ohnout se. Pustím zmíněnou zadní nohu zase trochu více dopředu a zkusím celý cvik znovu. Zde je dobrým pomocníkem školní zádrž, při níž můžeme zjistit, zda kůň zádrži rozumí a nemůže ji v pohybu provést, protože tomu brání fyzické okolnosti nebo selhala pedagogika.

Čím lepší je rovnováha, tím lépe si můžu pohrávat s různými směry energie proudící od zadní nohy. Ve středu zkouším vzít si tuto energii do vertikálního směru - nahoru a mám úžasný pocit v sedle. Ve čtvrtek jsme si vyzkoušeli, jak se rovnováha mění s rozdílným stupněm shromáždění díky různému přenesení váhy ve cviku dovnitř záď nebo dovnitř plec.O rovnováze jsem přemýšlela věru celý týden. Také o stěžejních otázkách tohoto tématu a také o tom, že rovnováha může být souhrou dvou komponentů. Po shromážďovacích cvicích musí tedy bezpodmínečně následovat test, jak dobře může kůň vykročit zadní nohou dopředu a zachovat si rovnováhu i v dopředném pohybu.

"Závěrem by bylo dobré ještě podotknout, že rovnováha není žádnou jezdeckou lekcí, která by se procvičovala nebo hodnotila jako samostatný cvik. Patří stejně jako uvolnění, držení a styl k elementárním základům ovládání těla. Na jejím zdokonalení pracují jezdec i kůň pilně celý život, ale jen málokterým je dopřáno oprostit se od veškeré technické tíže a mít pocit vznášení se na křídlech."

Udo Bürger. Vollendete Reitkunst 

Text v originálu najdete zde: