Vnější otěž

Autor: Anna Eichinger | 17. května 2017 / Překlad. Hana Florianová/ Text v originálu: Aussenzügel

Dostaň koně na vnější otěž! Dej přece koni zádrž na vnější otěži! Přilož
vnější otěž! Kolem vnější otěže existuje tolik mýtů, že se vyplatí ji věnovat
vlastní článek.

PROBLEMATIKA DVOU KRUHŮ

Vše začíná na zemi. Když se moji žáci seznámí s prací ze země, lonžováním,
a prací na ruce, pak pokračujeme samozřejmě i ze sedla. Štěstí nalezené na zemi
se ale na koňských zádech často hned neobjeví.

Na vině jsou především otěže.

Jako lidé jsme v naší každodenní práci ale i v běžném životě
hodně "fixovaní na ruce". Existuje zatloukání
hřebíků, držení čehokoliv, trhání, lepení, řízení, psaní, malování atd. Výčet slov
označujících manuální činnost je, dá se říci, nekonečný.

Když nasedáme do sedla, náš kůň by měl již znát zádrž, umět číst informace
přicházející z naší ruky, a naší ruce naopak důležité informace předávat.

Když však vezmeme jako jezdci otěže do rukou, rádi se vracíme ke starým
vzorcům - v jezdeckých školách je komando "dostaň ho na vnější otěž" zafixované
a vede často i k zafixované ruce.

Spousta jezdců již někdy slyšela, že
mají koně dostat na vnější otěž. Správně. To ale předpokládá, že
muselo něco předcházet, abychom následně dostali spojení na vnější otěži -
nebo také ne. Toto vysněné spojení a jeho předchozí přípravu se mnozí snaží
zkrátit tím, že si rychle přehmátnou a zkrátí vnější otěž.

Když pracujeme s koněm na kruhu (a dokonce i na rovné linii
v hale nebo jízdárně musíme projet občas obloukem v rohu), máme
vlastně dva páry nohou. Vnitřní a vnější pár nohou a mezitím více či méně hmoty
koňského těla. Čistě matematicky by bylo tedy nelogické
mít stejnou délku obou otěží. Vycházeje ze středu
kruhu a měřeno kružítkem a metrem nám vychází, že vnitřní kruh, který opisuje
vnitřní pár nohou, je menší než ten vnější. Přílišné zkrácení vnější otěže má
tedy za důsledek zkrácení vrchní linie na vnější straně. Cílem by naopak mělo
být protáhnutí vnější vrchní linie koně na kruhu.

Ale zpátky na zem: Na začátku chodíme na zemi před koněm pozpátku. Při takzvaném "following" se kůň učí následovat naše tělo. Tušírku lze použít jako vnitřní nebo vnější otěž. Jako vnější otěž vede tušírka vnější plec koně dovnitř kruhu a zmenšuje ho tak a pomocí vnitřní otěže necháme koně kruh zvětšit. Ačkoliv kůň tyto pomůcky zná,
chyba sedí - a to je ta špatná zpráva - v sedle. Proto také není
doporučeno vrhnout se hned po práci ze země rovnou do sedla. Práce na ruce učí
koně nejen porozumět nepřímým pomůckám otěží - pod tím si představíme vedení
plecí mezi otěžemi, ale i přímé pomůcky otěží.

Při práci ze země jsme přes obnosek působili na lebku koně. Sestavení a
ohnutí bylo přes pohyb v zátylku přeneseno na páteř koně. Když nyní pracujeme s udidlem,
pak působí ruka nejprve na spodní čelist. Ta se musí posunout směrem ven. První
krční obratel rotuje ven a druhý dovnitř, tak se podaří docílit správné ohnutí
celé páteře koně. V nejlepším případě přeskočí hřeben hřívy dovnitř,
ohnutí se vine od týlu celou páteří až k ocasu. V pohybu jde vnitřní
kyčel koně dopředu a dolů. Vnější strana hrudního koše se zvedá, vnitřní strana
vlivem rotace klesá. Tím je umožněno volné vykročení předních končetin.

Tady je tedy vše jasné. V praxi však zpočátku narážíme na překážky. Například
zatuhlá místa v koňském těle. Nejprve je najdeme při práci ze země a pracujeme,
jak nejlépe se dá, díky gymnastice vnitřní a vnější zadní nohy na rovnováze,
průchodnosti a uvolnění.

V sedle má vnitřní otěž nejprve úlohu asistenta sedu jako primární
pomůcky při práci na sestavení. Vnější otěž převezme úlohu redukce ohnutí v případě,
že kůň utíká přes vnější plec kvůli přílišnému ohnutí. Právě přílišné ohnutí se
na začátku objevuje velmi často. Držení vnitřní otěže (jedno jestli na obnosku
nebo na udidle) vede k zatuhnutí vnějšího svalstva na krku až k zatuhnutí
celé vrchní linie na vnější straně koně. Toto zatuhnutí se zase projevuje
negativně na dosaženém ohnutí a vnitřní zadní noha nepodkračuje korektně pod
těžiště.

Nikdy neotáčím koně přes udidlo, protože to působí na hlavu a ta, jak víme,
nemá nohy. (Bent Branderup)

Přímá otěž může jemně uvolnit koně a vylepšit sestavení, nepřímá otěž je
odpovědná za vedení plecí. Uvolňující pomůcka vnitřní otěží by měla vést k lepšímu
propojení s vnější otěží. Tento proces se nepodaří hned, vyžaduje
trpělivost a především to nejtěžší, časté povolení otěží. Malá útěcha závěrem: Již Guérinière píše v roce 1733, že pro člověka je největším problémem povolit. Vítejte tedy v klubu :-)

Vnitřní otěž vede plece koně ven, vnější otěž vede plece koně dovnitř. Jedním
z prvních cviků je tedy zmenšování a zvětšování kruhu. Vnější otěž nesmí
při vedení plece působit tak silně, aby měla vliv na udidlo popř. spodní
čelist.

Připravíme-li tedy dobře koně při práci ze země a později při práci na ruce
na nepřímou otěž - pak to budeme mít později ze sedla jednodušší a budeme i
jezdit jednodušeji :-)