Paleovýživa koní

Autor textu: Hana Florianová, Foto: Martin Rabovský

Zkuste si představit, že jste krásně zarostlý a přírodní člověk v paleolitu a Váš kůň se prohání se svými kamarády někde v dáli a řídí se zcela svými instinkty, které ho zavedou jak k potravě a vodě tak i bylinkám, kterými se sám dokáže uzdravit. Ten kůň Vám v tuto chvíli nepatří a tak mu nemůžete diktovat, co a kdy bude jíst. I Vy se budete muset řídit svými instinkty, abyste vůbec přežil. A teď zpátky do přítomnosti. Sestavit krmnou dávku pro koně je věda, která se dokonce musí několik let studovat na vysoké škole, a kam se člověk podívá, vidí koně s civilizačními chorobami. Kde se stala chyba? Chyba bude v nás, majitelích koní. Kdo z nás se ještě při výběru stravy pro sebe řídí instinktem. Vše směřuje k jednoduchosti. V obchodě si koupíme hotové jídlo, koni koupíme hotové jídlo, tím přece ušetříme spoustu času. Ten čas pak raději trávíme u doktora nebo s veterinářem. Co můžu tedy udělat?Nabídnout našemu volnočasovému koni zcela přirozené prostředí, aby nebyl závislý na naší pomoci a mohl si stravu hledat sám dle svého instinktu, je nemožné. Na tom se shodneme. Tomuto ideálu se však můžeme alespoň přiblížit. A k tomu je zapotřebí vědět, jaké možnosti koni nabízí sama příroda, a hlavně hodně pozorovat. Koně tím, že žijí již několik tisíc let v zajetí, svůj instinkt neztratili. Takže lze vidět, jak si na jaře s oblibou vyhledávají pampelišky a mladé kopřivy, tu a tam si zobnou řebříčku, po očkování ožírají nejraději ostropestřec a vůbec jim nevadí, že má pěkně pichlavé listy. Jindy si najdou oblíbené místo, kam chodí olizovat hlínu, a vy se divíte, co ten kůň zase má. Když se podíváte pozorně, zjistíte s překvapením, že objevil zvláštní druh jílu, který se jinde neobjevuje. Zajímavé by bylo poslat tuto hlínu na rozbor a zjistit obsah minerálů. Pokud nejsou koně úplně izolovaní od přírody a mají ve svém výběhu nebo na procházce možnost tu a tam si něčeho ukousnout, pak žasnete, jak si váš kůň pochutnává pravidelně na vrbě a léčí si tak artrózu, nebo vám v létě sežral levandulové záhonky a začal tak překrásně vonět, že ani mouchy a komáry už nezajímá. A co teprve, když mu uděláte radost a nasázíte hned za plotem slunečnice, mátu peprnou, meduňku, heřmánek nebo měsíček. Jednou jsem takhle přijela ke kamarádce na návštěvu a bavíme se o koníkovi, který na nás kouká smutně přes ohradu. Během řeči sklouzly moje oči na šípkový keř hned vedle koně a všimla jsem si, že ze strany výběhu je keř téměř holý, šípky chyběly a druhá strana, kde jsme stály my, byla docela slušně obsypaná. Hned mě napadlo, co by toho koně mohlo rozveselit. Přirozená strava koně je samozřejmě závislá i na ročních obdobích a příroda to má věru dobře vymyšlené. Každé roční období koni nabízí přesně to, co potřebuje. Zatímco v zimě tělo zadržuje živiny a odpadní látky v těle, na jaře se snaží vše vypustit a načerpat novou energii. Hned z jara vedle zelené trávy, které je bohužel v našich podmínkách pro koně přebytek, nabízí první byliny, které koni pomohou provést jarní očistu: například listy pampelišky, březové listí, sedmikrásky, mladý řebříček a mladou kopřivu. V létě již začíná příprava na období, kdy příroda bude skoupá. Vedle trávy, která již kvete a nabízí koni přesně to, co potřebuje, aby si upravil trávení, jsou tu i nepřeberné byliny, semena a plody, které koni dodávají energii, minerály, vitamíny a léčivé substance, takže tělo je na podzim již plně ve formě a připravené. Podzim se snaží s ubývající trávou nabídnout vedle semen, i listy stromů, větve keřů a plody jako je šípek, které posilují imunitu. No a v zimě požírají volně žijící koně vedle trávy, kterou vyhrabávají pod sněhem, i různé kořínky a kůry stromů (kůra vrby nebo břízy, kořen pampelišky a lékořice, rozmarýn, tymián). Tvrdé části rostlin chrání rostliny uvnitř před nehostinnými povětrnostními podmínkami a obsahují většinou hořčiny. Staré kultury věřily, že síla potraviny přechází na toho, kdo ji sní. A skutečně jsou hořčiny právě tím, co tělo v zimě potřebuje například pro ochranu kůže. Ideálním řešením pro zvládnutí paleolitického krmení koní je mít dostatečně velký pozemek upravený ve stylu paddock paradise a zakomponovat do něj ostrůvky s keři a stromy. Kolem plotů nebo i ve výbězích lze zasázet byliny nebo vytvořit oplocené bylinkové záhony. Samozřejmostí je i podávání kvalitního sena pokud možno v sítích ad libitum. A jedna rada na závěr: Čím víc budete pozorovat koně a sledovat, co si sami v přírodě vyhledávají, tím víc se budete sami vracet ke svému instinktu a navíc strávíte se svými koňmi příjemný čas.

Text: Hana Florianová