Vizitka trenéra

Autorka: Anna Eichinger | 16. května 2019 | Překlad: Hana Florianová z originálu: Die Visitenkarte des trainers

Kdo je nejlepším trenérem pro mého koně? Jak dokážu rozeznat opravdové znalosti od extrémně dobrého marketingu? A proč jsou koně trenéra jeho vizitkou?

Dvě věci mě v poslední době přinutily k zamyšlení. Zaprvé Bent Branderup, který na svém nedávném semináři v Dolním Rakousku zmínil několik problémů.

V současné době je v nabídce velká spousta seminářů a vzdělávacích kurzů na téma osteopatie, fyzioterapie, pohybový trénink atd. Bent na tomto místě kritizoval, že nestačí pouze poznat a přiřadit veškeré kosti, svaly, fascie, šlachy nebo vazy. Většinou těmto kurzům chybí dostatek praktických zkušeností přímo s koněm.

Druhý bod, o kterém musím přemýšlet, je neustálé dilema ohledně kvality trenéra. Nedávno jsem si povídala s jednou spřátelenou trenérkou o článku, který jsem zveřejnila v 10. vydání časopisu Feine Hilfen o fenoménu "konzumace trenérů" z pohledu jezdce. Střídání jednoho trenéra za druhým může mít několik důvodů. Někdy jsou však studenti opravdu donuceni trenéra vyměnit. Když se ukáže, že trenér je sice profesionálem, co se týče vlastní reklamy, avšak pedagogické kvality mu chybí.

Hodně povyku pro nic

Čím komplikovanější - tím lepší. Člověk může dělat z jezdeckého umění komplikovanou věc nebo může "jednoduše jezdit"- stejně jako hlásá mé motto "Einfach Reiten". V sociálních mediích lze najít příspěvky, které jsou napěchované odbornými termíny. Někdy poslouchám přednášky vedené nesrozumitelnou odbornou řečí a pozoruji přitom zvědavě publikum. Vidím zoufalství, nic netušící obličeje a skleslost.

Je nutné, aby se trenér dnes prezentoval jako jediný opravdový expert? Můj student, můj zákazník - bezradný zákazník. Je to opravdu ten kýžený cíl? Stále častěji narážím na příspěvky, které podtrhují status experta dané osoby a "ubíjí" sebehodnocení studenta.

I někteří trenérští kolegové bohužel vypráví o špatných zkušenostech, které sami zažili na vzdělávacích kurzech, když se školící trenér profiloval tím, že obzvlášť vyzdvihoval mezery ve znalostech svého protějšku.

Jak najít nejlepšího trenéra pro sebe a svého koně?

Na prvním místě stojí jasně znalosti trenéra, které by měly být oprávněním pro vykonávání tohoto povolání. Kdo nic neumí, toho pravděpodobně nebude akceptovat ani dvounohý ani čtyřnohý student - přinejmenším ne dlouho.

Dobrý trenér umí ukázat jak na to - a zná i dobré načasování.

V hodině jde jednak o nutnou teorii. Proč se učíme, kdy je jaká lekce na řadě a jaký má základ. Jak můžu například využít podstatu cviku dovnitř plec ve výcviku mého koně? Co musím v korektně provedeném cviku dovnitř plec vidět - a ještě důležitější - co musím cítit? Proto jsem vždy ochotná vysvětlovat nebo i prakticky ukázat studentům technickou stránku. Co se týče procvičování cítění, to nemůžu za nikoho převzít. Zde pomůže časté opakování a přesná reakce trenéra na to, kdy člověk udělal něco dobře.

Časem člověk získá díky opakování a feedbacku trenéra pocit pro to, co je dobré a co je špatně.

Přesto musí trenér vědět, o čem mluví - a o čem raději nemluví.

U mě je tedy možné naučit se práci ze země, na ruce, lonži, dlouhých otěžích a crossover a také jak správně gymnasticky vést koně ze sedla.

Znám svoje hranice velmi dobře. Kdo by u mě hledal skokový výcvik, je prostě na špatné adrese. Dobrý trenér tedy zná svoje hranice a nabízí vedle svých odborných znalostí i velkou míru kompetence a empatie.

Stereotypy

Existují různé stereotypy, tedy atributy, které se často připisují "kompetentnímu" trenérovi.

Nejedná se o kompetenci ale výraznou výřečnost, sebevědomí, dominanci a extrovertní chování, které působí v očích mnoha jezdců jako známky dobrého trenéra.

Tyto vlastnosti jsou často připisovány i vedoucím osobnostem - avšak i ve světě byznysu platí: Kdo nic neumí, nic nedokáže.

Jsem nejlepší...

Opravdu podivná legitimace trenérského bytí založená na chuti vyniknout díky co největší kritice trenérských kolegů a mnohdy i vlastních studentů. Nejen, že tohle bohužel často slýcháváme z řad přihlížejících v ochozech, ale stává se to i rychle šířícím fenoménem na sociálních sítích.

Co musí dobrý trenér umět?

V mých očích musí být dobrý trenér odborně vzdělaný - a mít chuť se stáleněčemu učit. Já sama navštívím letos čtyřikrát semináře u Benta Branderupa, budu jezdit v sedle u mých kolegyň Hanny Engström a Anniky Keller.

Minimálně čtyřikrát nebo pětkrát se budu dále vzdělávat na víkendových kurzech mých kolegů a nechám se ráda inspirovat i trenérskými kolegy z jiných oborů. V mojí "akademické" rodině máme spoustu specialistů. Hanna Engström je například specialistkou na sed jezdce. Annika uplatňuje svoje znalosti z fyzioterapie a osteopatie. Já sama jsem studovala komunikační vědy, takže do mých hodin vkládám hodně psychologie a kreativity. Také využívám zkušenosti z divadla, abych pomohla člověku stát se pro svého koně "opravdovým" a autentickým.

Dobrý trenér se musí tedy chtít stále zdokonalovat - musí ale, jak již bylo řečeno, znát své hranice. Empatie je samozřejmě důležitou vlastností, ale také trpělivost a chuť opakovaně odpovídat na otázky.

Moje koně - moje vizitka

Většina mých studentů našla ke mně cestu díky blogu, doporučení nebo díky tomu, že mě pozorovali při hodinách. Často mě navštívili ještě před první společnou hodinou, aby mě sledovali při práci s mými vlastními koňmi. To je výborná věc, myslím si. Koneckonců jsou moje koně mojí nejlepší referencí.

Jak vypadá kůň trenéra? Jak je nasvalený? Jak se chová člověk a kůň při společné práci? Má člověk pocit, že ti dva jsou opravdu spolu rádi? Má kůň radost, když uvidí svého trenéra? Jak tráví trenér čas se svým koněm? Jak působí emocionálně kůň během tréninku? Je motivovaný ke společné práci? Těší se trenér ze schopností svého koně nebo vidí samé nedostatky? Nebo přehlíží dokonce tělesné nedostatky a má na všechno dobré výmluvy?

Docela se divím, že spousta jezdkyň i jezdců nechce práci svého trenéra předem znát. Vlastní koně trenéra jsou přeci nejlepší vizitkou.

A také se pravidelné návštěvy trenéra vyplatí. Moji studenti mi mohou v rámci kurzů, které pořádám se svými kolegy, vždy koukat přes rameno. Kdo se o Akademické jezdecké umění teprve začíná zajímat a má zájem o moji práci, může mě klidně navštívit u nás a udělat si obrázek. Naše stáj má název Horse Resort am Sonnenhof.

Tuhle radu bych ráda předala každému jezdci či jezdkyni - nezávisle na upřednostňovaných zálibách!