Dobrý pocit
Měj prostě dobrý pocit!
Autor: Anna Eichinger | 12. září 2018 | Překlad: Hana Florianová/ Text v originálu: Ein gutes Gefühl
Jak chodí můj kůň? Kde má zadní nohy? Co se zrovna odehrává v koňském těle? Je můj kůň ještě myšlenkami tady? Duchem přítomný? Udělal něco dobře? Je pro mě nová výzva příliš náročná? Jak zvládnu být zároveň učitelem i žákem a kam se poděl dobrý pocit?
Teprve nedávno jsem hovořila s mojí milou kolegyní Julií Kiegerl. Pro ni je obzvlášť důležité dát koni v tréninku dobrý pocit - nehledě na to, zda něco klapne dobře nebo špatně. Kůň má vždy z tréninku odcházet s dobrým pocitem. Jsem pyšná, když takovéto priority stojí úplně nahoře na seznamu - a jsem ráda, když si je můžu občas připomenout!
Nauka o barvách
Zelená zóna je prostor, ve kterém se cítíme dobře. Žlutá se dotýká tak trochu našich hranic a červená je úplné tabu. Když trénujeme koně, pak existují různé výcvikové postupy a pravidla, kterých se můžeme držet.
Můj kolega Christofer Dahlgren to v rozhovoru vystihl krásně. Existují dny, kdy je jednoduše spolu se svými koňmi, užívá si společné chvilky, společné bytí. V tu chvíli nejde o nic, jen o čištění, drbání, návštěvu na pastvině. Opravdu kvalitně strávený čas. Pak existují dny, kdy v rámci komfortní zóny opakuje již dobře známé cviky. Kůň i jezdec se mohou přitom cítit jistě a určitě i vylepšit nebo zopakovat pár detailů. A pak existují dny, kdy se učí něco nového.
Jiní trenéři pak rádi tvoří svoje tréninkové plány dle fyziologických a biomechanických principů. Řeší, kdy a jak má být rozvíjeno svalstvo. Kdy je potřeba pauza, kdy zase aktivita a jak by měly být pauzy mezi jednotlivými tréninkovými hodinami plánovány.
Akademická nemoc z povolání
O čem si vyměňujeme zkušenosti s kolegy nebo čemu se musíme na letní akademii vždy srdečně zasmát a kvůli čemu se vždy dobíráme:
My jsme tak smrtelně vážní, nimráme se v detailech, milujeme detaily, rozebíráme a pitváme celou biomechaniku ...krátce - jsme prostě příliš vážní.
Dobře, tak bychom tedy mohli, když jsme se svým koněm v hale, pustit desku Roberta Blanca. A ano, je to myšleno vážně- někdy se setkávám se studenty, kteří vidí jenom samé problémy:
"Kůň nezapojuje záda". "Tahá zadní nohy". "Zadní nohy nepodsazuje dostatečně dopředu". "Už zase padl na předek".
Ano. To je pravda. Když ale ve všem vidíme jen problémy, pak si toho naše koně opravdu všimnou. Sama jsem se přistihla, když jsem na letní akademii mluvila s kolegy o svých koních a stále jsem se přitom soustředila na to, co všechno nefunguje.
Tabby by mohla lépe ohýbat klouby zadních nohou.
Jistě. Na tom také pracujeme. Jen proto, že si teď v duchu pískám Roberta Blanca, to neznamená, že bychom vážně nepracovali na tom, aby zůstala Tabby dlouho zdravá a fit. Ale mnohem více se ještě soustřeďuji na to, co už máme na kontě:
V případě Tabby se stal ze "žhavé rakety" velmi milý a pozorný kůň, na kterého se opravdu vždy můžu spolehnout. Venku má vždy dobrou náladu, plně mě vnímá - a ačkoliv dokáže svoji energii vytočit na maximum, dokáže uklidnit jiné koně ve svém okolí, dobře mi naslouchá, snaží se kvůli mně. Tabby vnímá velice dobře můj sed a také ze země reaguje krásně na řeč mého těla.
Myslím, že závěrečná řeč Benta Branderupa na víkendových seminářích nenese jen tak pro nic zanic motto: Společný čas trávit příjemně.
V hlavě se nám tedy honí spousta dobrých myšlenek týkajících se kvalitního života našich koní. Nesmíme ale ze všeho dělat nemoc - a - abych se opět vrátila zpět k radě Christofera Dahlgrena: Play smile and practice.
Přesto je jedna skutečnost ve výcviku koně pro nás obzvlášť důležitá:
Kůň je šampion
Dát našim koním prostě dobrý pocit. A někdy se nám to nepodaří, protože jsme sami ve vysokém soustředění. Když někdy jezdím na koni velmi soustředěná, pak se mi také nepovede vystihnout správný čas pro pochvalu. Proto se ráda vracím k práci ze země nebo na ruce, protože jsem přitom jednoduše rychlejší s chválením. Jiní si rádi pomáhají klikrem, když emočně vyjádřená pochvala kvůli vlastnímu soustředění není možná nebo je příliš opožděná. Mně tato praktika také hodně pomohla vylepšit načasování pochvaly. Někdy se může stát, že si nejsme jistí, zda správně cítíme ten příhodný moment - i v případě, že se ještě něco nedaří perfektně, měli bychom úsilí koně chválit. To je pro nás kvůli přílišnému přemýšlení samozřejmě někdy těžké. V takovém případě může pomoci trenér, který nás provede jako navigace neznámými vodami a motivujícím "teď je to dobrý" pomůže spojit pochvalu s dosud neznámým pocitem.
Často je těžké vyjádřit něco dobrého slovy. Co cítíme, když zažíváme harmonii? Správně, nic. Když se ale kůň pokládá do otěží, pak bychom to dokázali popsat tisíci slovy.
V případě pochybností raději chválit příliš často místo příliš málo. Čím lépe si dovedeme představit úlohy, o to lépe můžeme samozřejmě i chválit.
Dělejme proto tréninkovou hodinu krátkou nejen kvůli koním - ale také kvůli naší vlastní schopnosti se soustředit. Meditace je dobrým cvičením pro naši pozornost, dobrá příprava před tréninkovou hodinou zabrání tomu, že se mentálně "ztratíme". A nezapomínejme ani na emocionální aspekty dobře zvládnutého cviku. Někdy může být také užitečné, když si před tréninkovou hodinou představíme, jak koně chválíme.
Také čas od času narážím na své hranice. Všímám si, že si kritiku beru příliš k srdci a přenáším to nechtěně na své koně. Sama jsem velmi sebekritická a pracuji na sobě často velmi tvrdě. To může ale vést k permanentní nespokojenosti. Taková ale pro své koně nechci být. Je to téma, které mě asi bude provázet celý život, protože ve mně dřímá motor, který chce vždy dělat všechno dobře. V tom případě pomůže nasměrovat tento motor správným směrem. Moje koně mě dělají šťastnou. Tak jako tak. Je jedno, co už umí. Je jedno, jak se hýbou. A vlastně dělají vše správně: protože mě činí šťastnou.
Posloucháme-li často Roberta Blanca, pak jezdíme na koni jednoduše.
Zde přejdete k textu Anny Eichinger "Ein gutes Gefühl" v originálu: